„Pro hlupáka každý hloupý“. . . aneb kým by byl Forrest Gump bez své mámy?

Jaký by Forrest Gump asi byl, kdyby mámu neměl? …nebo kdyby ji měl, ale nestála by za ním? …nebo by za ním stála, ale ochraňovala ho doma bez reálného kontaktu s dětmi a okolím? …nebo by mu říkala, že je hloupý a ničeho v životě nedosáhne? Pokaždé by byl jiný, cítil by se jinak a mělo by to velký vliv na život, který prožil.

Film Forrest Gump (1994) s Tomem Hanksem v hlavní roli je nejen vtipný a zajímavý, ale je také neuvěřitelně poučný a hodnotný. Byl nominován na 13 Oscarů a 6 jich získal (nejlepší film, nejlepší režisér, nejlepší herec..).

Oscar pro Forrestovu mámu

Když se ponoříme do děje a světa Forresta Gumpa, možná by si jednoho Oscara zasloužila i jeho máma. 😉 Přesto a možná právě proto, že měl nižší IQ, si vzala za své, že její syn má stejné právo na život jako ostatní. A možná i na život lepší.

Pamatujete si na hlášky z filmu?

Forrest měl sice nižší IQ, ale prožil neuvěřitelný život. Byl to poctivý, bezelstný, spontánní člověk, který ochutnával život jako bonboniéru. Přesně jak o životě mluvila jeho máma. Přijímal všechny příležitosti tak, jak přicházely a naplno a podle sebe je prožíval, i když si mnohé ani neuvědomoval.

Byl zkrátka svůj. O sobě také říkal: „Nejsem moc chytrej, ale vím, co je láska!“

Rozhodující je, kdo se o nás od narození do cca 6 let stará

V období od narození do přibližně šesti let věku se utváří až 80 % osobnosti člověka.

Eric Berne (americký lékař, psychiatr a psychoterapeut) ve své knize „Co řeknete, až pozdravíte“ píše, že člověk má ohromné možnosti určit si svůj vlastní osud (i přes své chemické omezení, resp. své geny). Obvykle, ale o osudu dítěte rozhodnou jeho rodiče dávno před tím, než je dítě schopno posoudit, co dělají.

Můžeme si to ukázat právě na životě Forresta Gumpa.

Představme si, že by Forrest neměl mámu ani tátu

Modelový příklad: Forrestova máma ho odloží hned po porodu do ústavu, otec zemřel (v knižní předloze filmu Forrestův otec zemřel zavalený banány ve fabrice, kde pracoval). Od narození je tedy v prostředí, kde nemá žádného SVÉHO MILUJÍCÍ ČLOVĚKA.

Pečovatelé se střídají po směnách, starají se o více dětí a snaží se o naplnění převážně fyziologických potřeb dítěte (nakrmit, přebalit, vykoupat..), ale nemají prostor na to, být tu pro každé dítě jako milující rodič, který pro něj udělá první poslední.

Za takových podmínek by Forrest velice pravděpodobně vyrůstal s pocitem, že není nikým milovaný, že je sám, že není důležitý. V rámci tohoto modelového příkladu si také můžeme představit, že je na něj navíc pohlíženo jako na slabomyslného, nemluvného, divného. Stane se terčem starších dětí, které ho nehezky oslovují a občas i bijí. A tak vyrůstá v pocitech osamělosti, strachu a s tím, že je divný.

Je také vědecky dokázáno (např. výzkum harvardské university), že dlouhodobé vystavování toxickému stresu malých dětí vede k opotřebení biologického systému těla. Negativní podmínky na začátku života mají vážný vliv také na fyzické zdraví člověka. Může být ovlivněn např. kardiovaskulární systém, neuroendokrinní systém, mozek. Můžou tak vznikat různé nemoci nebo poruchy, které jsou zapříčiněné právě tímto toxickým stresem v dětství.

Forrest by postupně převzal názor na sebe od ostatních

Vtiskl by se do jeho duše i těla pocit, že je nedůležitý, že na něm nezáleží. O světě kolem by získal přesvědčení, že je zlý a musí se v něm bojovat, že svět kolem něj zkrátka nepřináší nic dobrého.

Jak by Forrest s takovými pocity a přesvědčeními měl žít spokojeně, radovat se a být šťastný? Velmi těžce. Mohlo by se mu to podařit, ale bylo by to nesmírně těžké.

Pamatujete si na Jenny?

Krásná, chytrá, laskavá holčička, kterou Forrest potká ve školním autobuse a stane se jeho nejvíc největším přítelem.

Uvnitř je ale smutná, vyděšená a nejistá. Její táta místo toho, aby ji přesvědčil o tom, že je úžasná, milovaná a jedinečná, ji zneužíval a bil. Totálně pošlapal její sebehodnotu a nasměroval ji na život poraženého, na přemýšlení poraženého člověka. A tak se životem smutně protloukala a narážela na pochybné chlápky a situace.

Forrest měl štěstí, že měl mámu, jakou měl. Jenny už tolik štěstí neměla.

Oba jejich dětství velmi ovlivnilo. A ovlivňovalo je i po zbytek života.

Postavme dětem pevné základy, aby si mohly vystavět svůj šťastný svět

Jak to udělat a kdy?

Pokud se chcete o tomto tématu dozvědět víc, mrkněte na publikaci Jak pohladit dětskou duši, která je zdarma ke stažení zde.

Projekt Dejme dětem křídla, vzlétnou už samy můžete sledovat také třeba na facebooku nebo instagramu. Tento projekt vznikl jako inspirace pro rodiče, jak jednoduše a přirozeně vybavit děti do života, aby byly sebejisté, vážily si sebe i druhých, měly pozitivní pohled na svět a šly si za tím, co je naplňuje a přináší radost a štěstí.

Baví mě inspirovat rodiče, jak jednoduše a přirozeně vybavit děti do života, aby byly sebejisté, vážily si sebe i druhých, měly pozitivní pohled na svět a šly si za tím, co je naplňuje a přináší radost a štěstí. Můj příběh si přečtěte zde >> Autorka eKnihy BRZY ŠKOLKÁČKEM aneb hladký nástup do školky