Kateřina Kaderková

Kateřina Kaderková

Baví mě inspirovat rodiče, jak jednoduše a přirozeně vybavit děti do života, aby byly sebejisté, vážily si sebe i druhých, měly pozitivní pohled na svět a šly si za tím, co je naplňuje a přináší radost a štěstí.

Pozitivní pohled na svět

Jsem pozitivní a každý den se snažím hledat malá štěstí a radosti. Protože už mi došlo, že šťastný život je právě o malých radostech, o tom být šťastní teď v přítomnosti, štěstí nepřijde "až někdy."

Pocit štěstí je totiž v nás samotných.

Tento pohled na svět učíme i naše děti. Mluvíme s nimi tak, aby je celý život provázel pozitivní vnitřní hlas, který jim bude opakovat, jak jsou jedinečné.

Každé dítě je úžasné a jedinečné a stojí za to se zamyslet, jak na dítě působíme, jaký vzor mu dáváme a jak ho (i nevědomky) nastavujeme a připravujeme na život.

Vím, jak je těžké, v dnešní uspěchané době a zároveň v kolotoči péče o děti, domácnost a práci, vůbec si uvědomit, jak je naše chování směrem k dětem důležité.

Ještě obtížnější pak může být hledání vhodné cesty a konkrétních způsobů, jak dát dítěti, co potřebuje.

Jak pomyslně dát dítěti křídla, aby jednou mohlo vzlétnout do SVÉHO světa, ve kterém si bude umět poradit a půjde za tím, co ho naplňuje a těší.

Ještě před pár lety jsem se, ale ztrácela v každodenních povinnostech a starostech

Cítila jsem se vyčerpaná, nedoceněná a že i když se snažím, nedávám dětem to nejlepší, jak bych chtěla. Občas jsem na děti vyjela a pak to večer obrečela.

Zpětně vidím, že na tom měli zásluhu především (i když nebyli jediní) dva neviditelní nepřátelé, kteří na mě pořád vykukovali: pocit nedostatku ČASU a DOKONALOST.

Měla jsem v hlavě spěch a pocit, že si můžu oddychnout "až budu mít vše hotové".

A další přesvědčení, které mi říkalo, že vše musí být dokonalé a až pak to bude v pořádku.

Křeček v kolečku

Chtěla jsem všechno stihnout a zároveň se věnovat naplno dětem. Studovala jsem správné úchopy a nošení miminek, četla knížky o dětské psychologii a výchově. Ale pořád jsem úplně nevěděla, jak na to a ztrácela se ve všedních dnech plných povinností.

A zároveň jsem čekala na chvíli, kdy si to mateřství začnu opravdově užívat.

Ale jak už to tak bývá, samo nepřichází většinou nic. Člověk tomu musí vykročit naproti.

První vlaštovka

První vlaštovka, která ke mně přilétla a nasměrovala mě na cestu k sobě byl týdenní vzdělávací seberozvojový pobyt pro ženy, o kterém mi řekla kamarádka a byl hrazený z EU. Na pobyt jsem jela s 1,5 roční dcerou a v 7mém měsíci těhotenství.

Pobytem jsem sice jen tak prolétla, pořád ještě spíše s pocitem, že to duchovno a hledání sebe sama není úplně pro mě, ale bylo to přece jen první semínko, které mi naznačilo, že jde myslet i na sebe.

Moudré knihy a pak praxe

Postupně jsem začínala číst knížky o osobním rozvoji a jiném pohledu na svět, poslouchala různé podcasty. A pokračovala jsem také ve čtení knih o dětské psychologii, výchově a pročítala různé přístupy k výchově dětí.

Spoustu věcí mi začalo dávat smysl a tak jsem je začala prakticky používat.

Děti jsou nejlepšími učiteli

V současnosti jsem pátým rokem na mateřské, resp. rodičovské dovolené a musím říct, že díky našim dětem a touze být jim dobrou mámou jsem se naučila o životě strašně moc.

Děti nám nastavují zrcadlo a odhalují, jací doopravdy jsme.

Pokud chceme a necháme se, pomůžou nám stát se lepší verzí sebe sama.

Roky s dětmi mi otevřely oči a daly mi pro život mnohem víc než dvě vystudované vysoké školy a pět let praxe v projektovém managmentu.

Vstříc šťastnému životu

Tím, jak jsem se snažila být dobrou mámou a zajímala se o to, jak dát dětem do života to nejlepší, jsem pomohla nejdřív sama sobě.

Začala jsem vidět svět trošku jinak.

Poděkovala jsem také DOKONALOSTI a pocitu NEDOSTATKU ČASU, s tím, že to zvládnu i BEZ NICH.

Rozhodla jsem se, že budu dělat věci NEJLÉPE, jak to zrovna půjde, ale NE DOKONALE.

A když se to někdy nepovede, tak se svět nezblázní.

Začala jsem mít čas na DŮLEŽITÉ VĚCI:

♥     na to opravdově být s dětmi, zahrnout je láskou, pozorností a být jim dobrým vzorem,
♥     na společné chvíle s manželem,
♥     na tento projekt, který mě obrovsky baví,
♥     na svoje malé radosti,
♥     na poznávání lidí blíž, protože každý máme svůj příběh,
♥     ...

Pracuji také na odstranění dalších vzorců, které jsem si do dospěláckého života přinesla a které už mít nechci.

Dříve jsem říkala, že jsem víceméně spokojená, ale vlastně jsem se cítila tak nějak neukotveně, nejistě. 

Dnes už můžu říct, že jsem na SVÉ cestě a často se potkávám se ŠTĚSTÍM A RADOSTÍ...

Rozhodla jsem se vytvořit projekt "DEJME DĚTEM KŘÍDLA, VZLÉTNOU UŽ SAMY"

Prostřednictvím tohoto projektu podporuji rodiče, kteří se zamýšlejí nejen nad šťastným dětstvím svých dětí, ale také jim chtějí dát tu nejlepší výbavu pro budoucí život v dospělosti.

Je známo, že dítě se nejvíce věcí pro život naučí do 6 let života, resp. do 3 let, protože v tomto období zažije spoustu podstatných věcí a také většinu svých "poprvé". Od 6 let je to už především o tom, jak bude silné jeho já a jak se nechá ovlivnit okolnostmi a prostředím, ve kterém bude vyrůstat, dospívat a žít.

Neprošvihněme tyto nejdůležitější roky našich dětídejme jim co potřebují a také s nimi mluvme tak, aby je po celý život provázel jejich pozitivní a laskavý vnitřní hlas, který je bude pohánět k tomu JEJICH štěstí.

Zní to možná složitě, ale ve skutečnosti je to jednoduché a přirozené. Nahlédněte do eBooku Jak pohladit dětskou duši a přesvědčte se sami, mám ho zde pro vás jako dárek. Najdete v něm naprosto nezbytný základ pro vybudování dětské sebeúcty a další konkrétní způsoby, jak rozvíjet dětskou sebelásku a víru v sebe.

Inspirovat se můžete také na FB Dejme dětem křídla, vzlétnou už samy, kde najdete praktické ukázky z každodenního života, jak např. docílit toho, aby děti byly zdravě sebevědomé, smělé, zkoušely nové věci, překračovaly svoje komfortní zóny, měly svoje názory, pozitivní pohled na svět... a mnoho dalšího.

Mějte se krásně!

Kateřina Kaderková